Historie

Historie školy

Provodovská škola byla založena roku 1654. Ve dřevěném domě č.p. 5 se učilo pouze v jedné třídě. Nová zděná škola, tentokrát již dvoutřídní, byla postavena roku 1824. Ta patřila ve své době mezi nejlepší v celém kraji. V letech 1974 až 1976 byla škola zmodernizována přibližně do dnešní podoby. Přístavba s novou tělocvičnou a jídelnou byla vybudována v letech 1997.

Ze zápisu kronikáře

Podle písemného vyjádření vlasteneckého kněze Jana Karla Rojka byla v obci vystavěna škola v roce 1654. Teprve před šesti lety skončila pro celou Evropu vyčerpávající třicetiletá válka. Nastalo relativní období klidu, kdy v habsburské říši a tedy i v Čechách vládl vzdělaný a uměnímilovný císař Ferdinand III.

Snad právě proto, že Provodov měl v té době nejvíce duší (kolem 80) z okolních vsí, bylo rozhodnuto zřídit školu zde. Vyučovalo se pravděpodobně v místě dnešního stavení č.p. 5. Školní „budova“ se od ostatních příbytků jistě nijak nelišila. Patrně šlo o menší roubenou chalupu s doškovou, maximálně šindelovou střechou, kde bydlel i první zaznamenaný učitel, Václav Jelínek. Mimo samotného Provodova užívaly školu ještě děti z Šonova, Domkova, Šeřeče, Starkoče, Vysokova a Bražce. Některé z jmenovaných obcí byly později přiškoleny jinam. Starkoč po zřízení tamní lokálie k Studnici a Bražec k Náchodu. Asi od roku 1670 působil v provodovské škole Jan Jelínek (snad syn předešlého).

Učitel Karel Janků
(působil na provodovské škole od r.1872 do roku 1904)

Zásadní obrat k lepšímu nastal pro Provodov a přilehlé okolí počínaje dnem 18. února 1872. Toho dne převzal funkci řídícího učitele v provodovské škole Karel Janků. Ten bezesporu patřil nejen k nejlepším kantorům, který podporoval vzdělanost dětí i dospělých, ale velkým dílem přispěl k celkovému tehdejšímu kulturnímu dění v regionu. V obci samé založil školní knihovnu, podporoval pěstování květin (zvláště růží), sadaření (štěpování), včelaření. Jako kantor doprovázel hrou na varhany církevní obřady v nedalekém kostele sv. Václava na Dobeníně – Václavicích a hlavně publikoval různé články a historické studie, zejména v prvorepublikovém periodiku Od kladského pomezí. Jeho největší kulturní zásluhou bylo napsání knihy o prusko – rakouské válce roku 1866 „Bitva na Dobeníně u Náchoda“, brožury o historii hradu Frymburku a „Průvodce po Novém Městě a okolí“. O osobě Karla Janků je třeba se zmínit obšírněji a to nejen pro více dochovaných písemných materiálů.

Narodil se 12. srpna 1841 v Hořičkách v č.p. 53. Po studiích na reálce ve Dvoře Králové (1854 – 1856) a na učitelském ústavu v Hradci Králové (1857 – 1858) se stal od května 1859 podučitelem v Hronově, kde působil do 25. 11. 1862. Zde učil i pozdějšího spisovatele Aloise Jiráska. Dále působil několik měsíců ve své rodné obci, odkud byl poslán v září 1863 do Žďárek jako „zatímní“ učitel s platem 210 zl. Po více jak osmi letech jej zemská školní rada poslala začátkem ledna 1872 do Provodova. Jeho služné činilo 400 zl. a funkční plat 100 zl. ročně. Po dvouletém působení dostal první služební přídavek, který postupně vzrostl na 120 zl. V provodovské škole zůstal Karel Janků až do roku 1904, kdy odešel na odpočinek. Po zbytek života bydlel v Novém Městě nad Metují u dcery Emílie Knitlové, kde také 6. června 1931 ve věku více jak 90 let zemřel. Pohřben byl na hřbitově u kostela sv. Václava ve Václavicích.